Historie

Od 16. do 19. století byl Schneeberský revír největším světovým nalezištěm kobaltových rud, ze kterých se vyráběla proslulá kobaltová modř. K nejdůležitějším památkám kobaltového hornictví se řadí stoupovna Siebenschlehen. Tato úpravna náležela k dolu Siebenschlehen, prvně zmíněném k roku 1495, a sloužila k úpravě zde dobývaných rud.

Čisté rudy se nacházejí spíše výjimečně, nejčastěji se obsah kovu pohyboval mezi 1% až 20%. Před prodejem musel být zvýšen obsah užitkové složky až téměř na 100%. Největší část tohoto obohacení se uskutečnila v stoupovně, neboli puchárně. Nejdříve se rudy musely rozdrtit na potřebnou zrnitost. Hrubá vsázka se drtila na veli- kost 3 až 5 mm za sucha, zatímco jemná vsázka se rozmělnila až do podoby jemného blátíčka.
Při následném prosévání probíhalo promývání hrubé složky drcené za sucha. Promýváním se v úpravnickém procesu rozumí oddělení rudy od hlušiny. Při mokré úpravě jemné složky bylo toto blátíčko naneseno na nátřasné žlaby, na kterých probíhalo oddělení rud od hlušiny. V průběhu staletí byly vyvinuty různé typy těchto nátřasných splavů, pohyblivé jakož i statické. Odpad z úpravy na žlabech se prodával dále jako písek pro stavební účely.

Byt vedoucího úpravny byl původně umístěn nad úpravnou v hlavní budově. Podmínky pro bydlení zde byly velice špatné, a tak byl v roce 1830 postaven dům pří mo pro vedoucího úpravny. Vedle vlastního bytu v 1. patře budovy zde byla umístěna rovněž modlitebna, kuchyně a převlékárna.